… člověk je součástí většího celku, vždy tvoří s někým nějakou skupinu a většinou není sám. Je členem své rodiny, spolužák ve školní třídě, obyvatel vesnice či města, spolucestující v hromadné dopravě, zákazníkem v obchodě, členem týmu pracovníků, spoluhráčem týmu sportovního i obyvatelem svého státu. Tým, skupina, společnost pak funguje jako celek a přitom by bez svých jedinců nebyla ničím. Obklopuje nás společnost ostatních lidí. Vnímání ostatních jako součást mé skupiny, ohled k jiným, soucit, kooperace a spolupráce, spojování a kreativní tvoření pomocí různorodých schopností a talentů a vzájemné respektování osobních hranic s úctou k druhému člověku je pak cestou k životní radosti i úspěchu jedince.
Výhody spolupráce jsou zachyceny v jeskynních kresbách, známe již od první dělby práce, dělení rolí v rámci skupiny je velmi důležité v rámci společné, různorodé a úspěšně dokončené činnosti. Víc rukou a hlav vždy dokázalo větší dílo. Spolupráce a spojování se k dosažení větších cílů, většího díla a významnějšího úspěchu je cestou vyzkoušenou mnohými velikány lidstva.
Všichni tito velikáni byli na počátku svého úspěšného života malými dětmi, byli žáky a studenty a svým využitým talentem ve spojení se svými schopnostmi i vytrvalostí posunuli vývoj celého společenství. Byla jen náhoda prosazení jejich talentu? Nebo je možné více rozvíjet společenství, zejména prostřednictvím podpory silných stránek jednotlivců?
A tak se tedy ptám nás dospělých, kteří již mnohé z fungování světa známe: Kde a ve které chvíli připravujeme děti na život ve skupině? Ukazujeme jim důležitost nejen talentů a nadání, ale i vytrvalosti, odhodlání a odpovědnosti? Podporujeme silné stránky jejich talentu, schopností a jeho využití i pro společnost? Vytváříme prostředí, které podporuje lidství a vyvážený rozvoj osobností? Podporujeme v malých a v mladých lidech vzájemné interakce a doplňování? Podporujeme čestnost, spravedlnost, laskavost a soucit? Věnujeme zaslouženou a potřebnou pozornost těm, kteří mají nejenom matematické myšlení, vizuální nadání, sportovní nadání a výtvarný talent, ale i těm dětem, které mají nadání srdce? Tedy lidem, kteří mohou pro klima společnosti udělat velmi mnoho.
Zamýšlím se nad tím, co se to ve školách vlastně dnes děje a také, jak zcela výjimečné děti dnes jsou, jaké mají možnosti osobního rozkvětu a zda, s nepochopením vážnosti situace a vývoje světa, neplýtváme zde vzácným časem jejich růstu a vzdělávání. Zda úřednickým lpěním na zavedených pořádcích, strukturách a pravidlech, vyhláškách, zda nezapomínáme, že podstatná je jen míra potenciálu rozvoje člověka. Jde přece o využití talentů a potenciálu každého jedince, který pak dosažením svého vlastního rozvoje a určité pozitivní nespokojenosti s jednoduchými výsledky a s nezkrocenou touhou zvládnout a vytvořit větší dílo, rozvíjí i celé společenství.
My dospělí přece víme, kde jsou slabá místa vzdělávání, učitelé ve školách to ví velmi dobře ze své každodenní praxe. Učitelům proto dejme podporu a věnujme úctu těm z nich, kteří jsou učitelé svým srdcem. Učitelé jsou těmi, kteří drží klíč proměn ve společnosti. Práce učitele vychází z jeho odborných znalostí, srdce i zkušeností. Učitel potřebuje podporu ve stanovém hlavním směru a pak po té cestě půjde již sám a povede svoje žáky. Domnívám se proto, že českému vzdělávání zcela nezbytně chybí Národní plán vzdělávání, popisující hlavní směr rozvoje České republiky. Ač zakotveno ve Školském zákoně, není ministerstvem školství zpracováván.
Strategie 2030, která je zatím jen souhrnem hesel a prohlášení, nemůže změnit vůbec nic, pokud nebude na prvním místě osoba učitele. Vše by mělo být směřované na podporu práce učitele a jeho osobní rozvoj. Rady externích struktur, byť dobře míněné, nebudou užitečné. Zavádění úřednických článků a struktur povede k dalšímu ztížení systému. Odbornost a zkušenosti, zkušenosti a odbornost to jsou nosné atributy pomoci. Vrátit odborníky zpět do vzdělávání, věnovat se i nadále výzkumu a poté předávat výsledky učitelům k využití, dle skutečné potřeby v reálném vzdělávacím prostředí.
Předepsané řešení lidmi s „úřednickými klopy“ nikdy nemůže postihnout množství variant dětské duše. Učitel je prvním a hlavním pro naše společenství.