Zvýšení podílu terciálního vzdělávání v technickém sektoru

(provázaností profesí a specializací cíleně k inovacím)

Vycházím z předpokladu, že vysoké školství je v České republice primárně určené pro rozvoj budoucnosti České republiky. Ministerstvo určuje centrální vzdělávací politiku a celkovou strategii dlouhodobým záměrem vzdělávání, jehož návrh projednává s příslušnými ústředními odborovými orgány, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností a s kraji, předkládá jej vládě ke schválení. Vláda předkládá dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu k projednání. Kontinuita cílů vzdělávací politiky i při změnách vlády založená na celospolečenském konsensu, by však měla mít dlouhodobější návaznost.

Níže popsaným návrhem je, dle mého názoru, možné pozitivním dopadem zasáhnout tři oblasti:

 1. oblast

V celé společnosti nyní zaznívá potřeba technických profesí. Výstupy a výsledky v současnosti prováděných  zásazích na úrovni základních a středních škol mají dlouhodobý charakter a tyto změny se dějí zejména díky projektům z ESI fondů a jejich efekt se projeví až po desetiletích. Často se však v zaměření projektů z ESI fondů objevují „různá“ řešení právě izolace aplikační sféry od sféry vzdělávací. Na technických vysokých školách předpokládám, že působí mnoho vyučujících, kteří nemají žádnou praktickou zkušenost a tak může být obtížněji vyhodnotitelné, co je aktuálně v technologickém rozvoji pro využití ve firmách prioritou. Pro rychlejší změnu zajištění dostatku kvalitních techniků působících v praxi proto navrhuji umožnit firmám, spíše jejich současným a možným pracovníků, aby si mohli vybrat doplnění vzdělání z aktuálních vzdělávacích plánů vysokých škol, tak jak jim to potřeba jejich firem-zaměstnavatelů, ale zejména trhu a portfolio zakázek a konkurence „diktuje“.  Dovolím si zde doporučení a to :předložit lidem/firmám z průmyslu „skripta/výukové podklady“ a požádat je, aby se k nim vyjádřili v duchu:  co z toho vypustit, co jiného doplnit. Bylo by nezbytné tento dialog nějakým způsobem institucionalizovat a určitě by to neměla být jen jednorázová záležitost.

Stručný postup:

1. VS předloží firmám podrobný popis konkrétních předmětů – obsah jednotlivých semestrů, které se již nyní vyučují
2. Seznámí s tímto podrobným popisem, dají k dispozici na svoje www a předají firmám, prostředníkem může být MPO/ HKČR /SPCR a jiné vhodné subjekty
3. VS umožní pracovníkům firem a by mohli absolvovat části těchto předmětů – semestrů– tak jak to konkrétní firma potřebuje (tedy různé předměty- semestry – i z různých vysokých škol). Nejjednodušeji by mohli takovíto studenti z firem „přistoupit“, při splnění nějaký předpokladů do aktuálního vzdělávacího roku k běžným studentům. Toto vzdělávání by zřejmě mělo být částečně hrazené firmou. Vzdělávání by tak bylo prostupné v rámci VŠ.

(pozn.: tzv. celoživotní vzdělávání na VS vždy čeká na určitý počet přihlášených, než se otevře akreditovaný obor – zdlouhavý proces a často nevhodné kombinace, které jiná firma nemusí potřebovat)

Navrhovaný systém využití vzdělávání provázaností profesí má oporu i v dokumentu „Aktualizace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol pro rok 2016.“(zveřejněný na www.msmt.cz) Tedy pokud vyjdeme z prioritních cílů uvedených v dokumentu:

„Prioritní cíl 2: Diverzita a dostupnost Vysoké školy budou nabízet široký a diverzifikovaný přístup ke kvalitnímu vzdělávání. Vzdělávací nabídka vysokých škol bude reflektovat potřeby, zájmy a možnosti široké populace studentů, včetně výjimečně nadaných. Diverzifikované vzdělávání umožní dosažení zřejmé přidané hodnoty pro znalosti, dovednosti a kompetence všech studentů, bez ohledu na jejich sociální a ekonomické zázemí, věk, národnost, předchozí vzdělávací či profesní zkušenost nebo zvláštní potřeby způsobené zdravotními či jinými obtížemi.

Prioritní cíl 4: Relevance Vysoké školy budou ve své činnosti reflektovat aktuální společenský vývoj, nejnovější vědecké poznatky a potřeby partnerů. Vysoké školy budou v těsném a oboustranně otevřeném kontaktu s partnery na lokální, národní i mezinárodní úrovni, s absolventy, zaměstnavateli, vědeckými a akademickými institucemi i s neziskovým sektorem a veřejnou správou

Prioritní cíl 5: Kvalitní a relevantní výzkum, vývoj a inovace Výsledky výzkumu a vývoje na vysokých školách budou mezinárodně relevantní a efektivně přenášené do aplikační sféry.“

(Pozn. Dle Info na webu, tak Vysoké školy mají přeložit aktualizaci svého dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti pro rok 2016 ministerstvu (odboru vysokých škol) do konce října 2015)

Z cílů zveřejněného dokumentu vyplývá, že významné místo v činnosti škol má zaujímat spolupráce se zaměstnavateli a tzv. aplikační sférou a tedy i vzdělávání dospělých.  Rozvoj partnerství mezi vysokými školami a zaměstnavateli je pro identifikaci požadavků na vzdělávání, vedoucí ke zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky nezbytné. Patří sem i podpora tvorby a realizace studijních programů a tím zvyšování konkurenceschopnosti. Průmysl – firmy by se měly vzhledem k překotnému rozvoji technologií spolupodílet na tvorbě a realizaci vzdělávacích programů prostřednictvím studijních programů (plánů) zaměřených na získání praktických zkušeností a dovedností. Vybudování fungujícího partnerství mezi vysokými školami a zaměstnavateli se ale stane jen tak, pokud bude uspokojována skutečná potřeba firem, až pak teprve vznikne prostředí, ve kterém budou sdíleny studijní zkušenosti, znalosti, nápady a zdroje.  Součástí fungujícího partnerství by mohla být i podniková stipendia. Například pro studenty končící 1. ročník; jejich součástí by bylo, že všechny předepsané odborné praxe by se konaly v podniku, a zadání ročníkových a diplomových prací by také bylo založeno na potřebách firmy. Na některých technických vysokých školách již funguje „rozebrání“ studentů v prvních ročnících. Svým návrhem se však  zaměřuji zejména na tu větší skupinu lidí  (potenciálních studentů), kteří jsou nyní již v praxi s ukončeným  středoškolským vzdělání a doplnění jejich znalostí na vyšší úrovni a jejich  kombinace s praxí tvoří velký potenciál k rychlé změně úrovně vzdělanosti v průmyslu.

2. rovina

Zvýšení podílu vysokoškolsky vzdělaných technických pracovníků v České republice. Zvyšování konkurenceschopnosti firem je velmi komplexní záležitost, která primárně vychází z potřeby úspěšného uplatnění výrobku nebo služeb na trhu. Veškerá přidaná hodnota vznikající jako konkurenční výhoda u konkrétní firmy je spojená s konkrétními lidmi a jejich hlubokými znalostmi oboru nebo oblastí ve kterých působí. Tato potřeba na úroveň “znalosti“ se neustále zvyšuje a rozšiřuje, tak jak se rozšiřuje náročnost výroby a množství procesů spojených s finální produkcí koncového výrobku, potřeba experimentovat, podílet se na inovacích. Je tedy nezbytná znalost technologií v kombinaci různých oborů a také s jejich využitím pro potřeby úspěšného koncového produktu (služby), ale i například znalost ekonomiky a managementu a IT. Pracovníci ve firmách ať už se středním odborným vzděláním nebo i VS vzděláním pak potřebují další rozšířené vzdělání, nutné k pochopení řešení technických problémů v širších souvislostech. Konkrétní pracovní pozice, tedy pracovník na této pozici pracující, by tak v sobě v ideálním případě měl skloubit několik profesí, tak jak to potřeba firmy a hlavně její úspěch na trhu vyžaduje. Firmy se neustále vyvíjejí ve svých specializacích a zakázky, které realizují, mohou být různorodého charakteru.  

Firma by mohla vyslat k (řádnému) studiu svého pracovníka, a ten by si nejen doplnil vzdělání, ale mohl by usilovat o uznání některých zkoušek, ať už na základě dosažených a prokázaných výsledků, nebo prostě tím, že vyučujícího přesvědčí, že to umí.

Pro příklad lze uvést strojního technika, který při výrobě součástí pro strojní zařízení (např. čerpadlo, vrtačka, obráběcí stroj). Využívá nejen znalosti, které získal na střední odborné/průmyslové škole obor: nástrojař, ale využívá i znalosti oborů, které se studují na vysokých školách jako například konstrukce přípravků, nejčastěji používané materiály, technologické postupy včetně tepelných úprav. Svoji činnost a profesi by mohl vykonávat kvalitněji, pokud by měl informace/znalosti ze souvisejících oborů a oblastí. Vhodnou kombinací těchto znalostí by dosáhl vyšší kvalifikace a tím byl větším přínosem pro firmu. Jednalo by se například o využívání technologií z jiných oborů pro praktické využití – testování, ověření a měření „problémových“ produktů –-> tím si rychle odstraňovat„svoje „problémy“ ve výrobě, servisu.

Odhaduji, že by tento způsob „dodávání“ znalostí do firem byl velkým generátorem  inovací, protože související znalosti z provázaných oborů otevírají vždy nový náhled na řešení konkrétního zadání.

3. rovina

Inovativní nápady a řešení: Zde by se mohly generovat další nápady na inovace, s doplněním znalostí odborných pracovníků z jiného oboru, by tak „vyplynuly“ související skutečnosti ve vztahu ke kvalitě a inovaci konkrétního produktu/služby.

 Takto „čerpané“ vzdělávání souvisí přímo s praktickou činností, a reagovalo by na potřeby firem. Dle jejich potřeb by tak konkrétní pracovníci mohli absolvovat semestr, který jim tento odborný „kamínek“ do mozaiky jejich znalostí a dovednosti doplní. Možná by se tento způsob vzdělání mohl „odměnit„ formou zvláštních kreditů. Nasbíráním určitého počtu kreditů by tento pracovník pak někdy později dosáhl (a nebo třeba i nikdy nedosáhl, ale byl by okamžitým přínosem pro praxi)  na „absolvování“ oboru, který by se mohl ve výše uvedeném příkladu průřezově nazývat např.: Technologie a konstrukce ve strojírenství. Souvislosti potřebných odborných znalostí by postupně ukázal firemní sektor, přesně podle svých potřeb.

Návrh konkrétních kroků k realizaci:

1. VS předloží podrobný popis konkrétních předmětů – obsah jednotlivých semestrů ve vazbě na praktické využití, které se již nyní vyučují, tedy něco jako „rozpad“ VŠ technických (bakalářských) oborů na semestry, rozdělením předmětů, s konkrétním popisem získaných znalostí, tak aby byl srozumitelný pro praktické situace ve firmách.

• Seznámení firem/průmyslu s tímto podrobným popisem

• Firmy vyjádří svoje požadavky v rámci dialogu ( MPO/HKCR/SPCR) s vysokými školami a případně navrhnou vlastní směry.

• Vytvoření systému možných vstupů „studentů“ z firem a komunikace s personalisty. Umožnit, aby pracovníci firem mohli absolvovat pouze část studia (konkrétní pro ně a jejich zaměstnavatelské firmy potřebný semestr) = VS umožní pracovníkům firem a by mohli absolvovat části těchto předmětů – semestrů– tak jak to konkrétní firma potřebuje (tedy různé předměty – semestry – i z různých vysokých škol. Jako nejjednodušší varianta se mi jeví, aby mohli takovíto studenti z firem „nastoupit“ do aktuálního vzdělávacího roku k běžným studentům.

(pozn.: tzv. celoživotní vzdělávání na VS vždy čeká na určitý počet přihlášených, než se otevře požadovaný obor – zdlouhavý proces a často nevhodné kombinace, které jiná firma ale nemusí potřebovat)

• Vytvoření možnosti kombinace z nabídky několika předmětů x několika škol… tak jak to vyžaduje potřeba firem, tím bude specifický odborný profil takového absolventa, přesně tak jak to nejlépe odpovídá potřebě konkrétní firmy.

• Vytvoření kreditního systému -> tedy postupný sběr za jednotlivé semestry v různých letech a z různých škol ->  výstupem by byla např. Odborná práce

• Pilotní vyzkoušení zpočátku na třech vybraných  VS  nejlépe technického zaměření.

(Pozn. : Bakalářský studijní program, který je zaměřen na přípravu k výkonu povolání má standardní dobu studia nyní 3 až 4 roky (180-240 ECTS kreditů). Absolventi získají akademický titul „bakalář“ (Bc.) Studium se pak řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je zpravidla obhajoba bakalářské práce. Tento typ studijního programu by bylo možno doplnit o např. o profesního bakaláře, který by potřebný počet kreditů sbíral postupně a za delší čas by také mohl uzavřít zkouškou u některé z VS.

Navrhuji upravit prostupnost a zvýšit dostupnost vzdělávání na VS a využívat tak částí VS oborů/semestrů přímo pro potřeby konkrétní firmy. Přímým dopadem pak bude rychlé zvýšení podílu vysokoškolsky vzdělaných lidí v populaci aktivního produktivního věku. Jedná se o řešení zvýšení vzdělanosti ve firmách se širokým dopadem na populaci, která je již v aktivní praxi. Posílí se tedy odborné vzdělávání na terciární úrovni tím, že se ještě dále zlepší postgraduální a další profesní vzdělávání. Myslím, že i nezbytnost formulovat nové poznatky tváří v tvář „studentům z firem“ by velice obohacovala vyučující i špičkové vědce. 

Jako další jiné řešení vzdělávacích potřeb firem, by mohlo být i vytvoření sítě polytechnických VŠ škol s podporou státu a stávajícím VŠ ponechat jen vědecko-akademickou vysokou specializaci, avšak neumožnit pak realizovat tzv. celoživotní vzdělávání s finanční podporou státu. Nicméně zajistit prostupnost mezi VS. Polytechniky VŠ by byly zaměřené více do praxe a měly by větší provázanost s firmami – tím se podpořila a činnost vybudovaných vzdělávacích a inovačních center.

Levnější a efektivnější však bude využít vysokých škol a jen jejich dveře otevřít potřebám průmyslu.

Helena Malíková

Zpracování :  16.9.2015