rok 1965
J. Bruner, doporučoval vymezit struktury učiva jako struktury základních vztahů a pojmů, z nichž vychází současná věda
F. Jiránek, věnoval pozornost psychologickým otázkám chápal struktury učiva jako „soustavu hierarchicky uspořádaných úkolů, které klade škola žákům“ a zdůrazňoval, že „…teorie struktur učiva nemůže pomíjet ani specifické rysy učení a myšlení žáka ani vliv živé osobnosti učitele a lidského prostředí“.
rok 2001
Národní program rozvoje vzdělávání v České republice 2001
dával především důraz na klíčové kompetence i osvojení postojů a hodnot, posílení integrace výuky a mezipředmětových vztahů, větší míra diferenciace, uplatnění nových témat i zpracovávání vlastního vzdělávacího programu„
rok 2005
Slavík (2005) klade důraz na syntézu vzdělávacích obsahů, jinými slovy – na syntézu poznatků a poznávacích metod, které jsou všeobecnému vzdělávání nabízeny ze strany specializovaných oborů lidské kultury.
Tyto tendence nutně vedou k posilování interdisciplinárních přesahů mezi předměty, avšak tím mohou rozostřovat nebo komplikovat vztahy vyučovacích předmětů ke specializovaným odborným oblastem.
rok 2017
Průcha (2017) dělí kurikulum do pěti forem a vymezuje produkty, které se k jednotlivým formám vážou.
Koncepční: (koncepce, vize, plány aj. toho, co má být ve školách obsahem vzdělávání) dokumenty školské politiky, formulace národních priorit vzdělávání, koncepce různých zájmových skupin.
Projektová: (konkrétní plánované projekty obsahu vzdělávání) vzdělávací programy, učební plány a osnovy (škol, předmětů), učebnice, standardy vzdělávaní aj.
Realizační: (obsah vzdělávaní prezentovaný subjektům edukace) konkrétní akty realizace učiva učiteli či výukovými médii.
Rezultátová: (obsah vzdělání percipovaný subjekty edukace) vzdělávací výsledky („osvojené učivo“).
Efektová: (obsah vzdělání fungující na straně subjektů edukace) efekty obsahu vzdělávání v profesní kariéře lidí, jejich politických aj. postojích apod.
rok 2019
Strategie 2020 je „v koši„.
Strategie 2030 se připravuje, ale zatím jen v rámci.
… jaká vzdělávací cesta je nejlepší, nevíme jistě, rozhodně to není ta, kterou nyní náš vzdělávací systém realizuje a rozhodně děti nečekají a vydávají se cestou kterou jsme připravili…děti přirozeně rostou a směřují k dospělosti...nejvzácnější je čas, který mají pro svůj růst….
„Vzdělávání je vždy systém, provázaný celek obsahu, formy, organizace a úzkého vztahu mezi poskytovatelem a uživatelem. Špatný systém nelze změnit ani zlepšit separovanými úpravami jednotlivých dimenzí (jako např. prosté nalití peněz) – ty špatný systém pouze utužují a jeho výkonnost jen zhoršují. Lepšího systému lze dosáhnout pouze změnou organizace ‚všech‘ jeho výše zmíněných složek.“ Milan Zelený, ekonom, O vztazích, O škole a vzdělávání, O změně
Z průzkumu Pedagogické komory vyplývá 5 nejzávažnějších systémových problémů českého školství:
1. Špatné pracovní podmínky učitelů, ředitelů škol a dalších pedagogických i nepedagogických zaměstnanců.
2. Chybí systémové zapojení pedagogů z praxe do přípravy změn ve vzdělávání a rozhodování o změnách ve školství je netransparentní.
3. Dlouhodobé podfinancování školství.
4. Současné nastavení společného vzdělávání (inkluze) rozvrací výuku a má negativní dopady na kvalitu vzdělávání.
5. Nekoncepční rozhodování, které není založeno na analýzách, statistikách, ověřování v praxi a zahraničních zkušenostech.
Zdroj: https://www.pedagogicka-komora.cz/2019/05/5-nejzavaznejsich-systemovych-problemu.html