Doba, ve které žijeme, je významná nejen rychlým vzestupem rozvoje technologií, inovacemi, množstvím získávaných i předávaných informací a obrazových vjemů. Je významná z pohledu vědomí a růstu lidstva. Pro rozvoj jednotlivce je to velká příležitost, ve které se skrývá i hrozba pokud nezměníme stávající formu vzdělávání. Nové generace dětí vyrůstají a jako jsme my současní dospělí měli jiný okolní svět než měli naši rodiče a před tím i každá předchozí generace měla svoje jiné okolní vlivy, tak i současné děti a mladí lidé mají zcela jiné předpoklady pro svůj růst a vývoj. Velmi citlivě reagují na okolní svět a předkládané informace, velmi kriticky pozorují své okolí a mnohdy velmi těžce hledají ukotvení ve světě odtrženém od přírody a přirozených cyklů života. Podstatné je, abychom připravili dítě co nejlépe pro jeho dospělost. Máme k dispozici mnoho poznatků o způsobech vzdělávání, o možném rozvoji lidských schopností, o metodách přinášející komplexnější rozvoj osobnosti a talentů. Můžeme tak mnohem lépe pracovat s osobností člověka, jeho emocemi, formou odměny/chvály za práci, za prováděné činnosti i za překonání komfortních zón a zejména vytvořit prostor ke kreativnímu tvoření a učení. Tyto přístupy a metody se však ve většinovém vzdělávacím proudu mnoho nepoužívají. Učitelé většinou nemají prostor, jsou svázáni nastaveným procesem a systémem a mnoha omezeními. Přesto se mnozí snaží pracovat jak nejlépe mohou.

Aby učitel mohl vést k moudrosti, dovednostem a zkušenostem musí sám být velmi vyrovnaným člověkem. Učitelé jsou lidmi se všemi starostmi a potřebami, avšak jejich práce je velmi důležitá pro společnost. Kromě ohodnocení hmotného potřebují například i poznatky z psychologie a nejlépe absolvovat sebe zkušenostní výcvik, který by jim umožnil okamžitě reagovat na vypjaté situace ve výuce. Vzájemnou interakci ve školách pak utváří klima, které je tak důležité. Samotné postoje a vedení dospělých ukazuje cestu jak reagovat v těch i nejvypjatějších situací. Moudrý učitel je největším přínosem týmu. Není potřebný větší podíl psychologů ve školách, potřebné je vytvořit podmínky, aby sami učitelé uměli více z psychologie.

Rovněž mnozí rodiče chtějí lepší vzdělávání pro své děti, a tak pokud mají dost prostředků, hledají soukromé školy. Většinou zatím jen tyto školy jsou volbou vzdělávacího přístupu umožňují širší rozvoj talentů dítěte. Ačkoliv tito rodiče vyrostli v jiné době a prošli stávajícím vzdělávacím systémem, cítí, že je možné mnohem více rozvinout potenciál dítěte.

Každý rok nastupuje do první třídy základní školy přibližně sto tisíc prvňáčků a aktuálně se v různé formě vzdělávání nachází přibližně dva miliony dětí a mladých lidí. Můžeme s nimi jinak pracovat, můžeme jim jinak představit svět za dveřmi školy, poznatky i metody jsou známé a mnohdy několikrát ověřené projekty ze strukturálních fondů. Klíčovým je zde učitel, ten má tu úžasnou možnost rozvinout maximální potenciál a talent člověka, potřebuje však tvůrčí prostor pro svoji odbornou práci.

Chtěli bychom proto povzbudit proces vedoucí nejen k uvědomění, že dlouhodobě zanedbávaná forma a způsob vzdělávání lidí, přímo ovlivňuje budoucí úspěch a vývoj společnosti, ale i ke konkrétním činům a proto navrhujeme zřízení Národní rady pro vzdělávání.

Národní rada pro vzdělávání, která je radou odborníků, které máme a které je třeba vyslechnout, změní stav, kdy vzdělávací systém vlastně ani nerespektuje náš vlastní školský zákon ukládající vzdělávat podle nejnovějších poznatků. Potřebujeme proto odborně vedenou, avšak velmi razantní změnu provedenou s ohledem a praktickým využitím poznatků učitelů i reality trhu práce i příležitostí v inovacích tak, aby náš vzdělávací systém naplnil svoje zadání. Každý člověk by měl pak ze školy odejít s informací: kdo jsem, co mi jde lépe, co mi jde hůř, jaké mám možnosti rozvoje svých talentů a potenciálu, a také s co největší mírou sebeuvědomění a poznání svého vnitřního nastavení.

Odborníci dlouhá léta poukazují na to, že nejdůležitější období pro formování osobnosti člověka je v jeho raném věku a to v období od narození přibližně do sedmi let. Náš vzdělávací systém na to příliš nepamatuje.

Důležitá jsou i další sedmiletí, která jsou zásadními okny do vědomí člověka a kterými lze lehčeji vnést a rozvinout poznání.

Protože neseme odkaz významných předků a můžeme se inspirovat a protože nám to říkal již učitel národů Jan Komenský a po něm mnozí další…. Máme mnoho skvělých učitelů, kteří umí předat lidství a radost z poznání a nemají přes stohy papírů prostor pro vlastní práci.

Jako jeden z dalších podpůrných argumentů lze uvést jen velmi stručný náhled, jak odpovědné resorty roky neberou v úvahu doporučení od našich odborníků, ani od odborníků evropského formátu. Od roku 1999, kdy v analytické studii OECD „České vzdělávání a Evropa“ a následné „Strategii rozvoje lidských zdrojů v ČR při vstupu do Evropské unie“, bylo v obou těchto dokumentech s velkou naléhavosti formulováno doporučení pro náš český vzdělávací systém. Z tohoto doporučení se nezrealizovalo to podstatné, a to ustanovit odbornou radu pro vzdělávání.

Jedním z těchto doporučení, bylo ustavit širokou odbornou platformu, otevřenou všem zainteresovaným subjektům a to jak zevnitř, tak zvnějšku vzdělávacího prostředí.

Od té doby uplynulo dvacet let.  Mezitím se mnohé stalo, utratilo se i mnoho ze strukturálních fondů, máme zde další generaci a také stále se zrychlující dobu rozvoje technologií a nárůstu inovací a různých IT systémů a řešení a nových technologických pojmů a všichni hodně mluvíme o Průmyslu 4.0 a Společnosti 4.0 a diskutujeme, jak se tím výrazně mění potřeby trhu práce a vlastně ani není zřejmé, co bude za několik let, natož za 15-25 let, kdy tato generace bude vstupovat do dospělosti. Jedno je jisté: ve formách a způsobech vzdělávání jsme spíše na bodu 0.1, a tak nemůžeme před tím už zavírat dveře škol a učeben. Protože jen člověk znalý v jakých oblastech se nejlépe uplatní, by v případě již nyní očekávaných změn v jeho pozdějším věku, bude schopen ve společnosti stále aktivně působit.

Je stále více zřejmé, že osobnostně vyrovnaní, kreativní lidé, kteří nejen tyto technologie umí vyvíjet, ovládat a mírově využívat, ale i lidé profesně vzdělaní, ovládající technické, zemědělské, manuální činnosti, stejně tak i lidé, kteří umí pracovat s vyjádřením emocí a myšlenek, ….tak všichni tito úžasní lidé, budou nejcennějším bohatstvím země. Bude tedy velmi záležet na tom, JAK tuto příležitost uchopíme. Neměli bychom dopustit, aby se nám nárůstem okolních technologií ztratil prostý lidský dotek.

Z tohoto úhlu pohledu pak působí smutně výsledky mnoha jistě dobrých úmyslů a odvedené práce na strategiích, kterých máme opravdu velmi mnoho, jeden příklad za všechny je nezrealizovaný Text z Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky zpracovaného v roce 2007: opatření E)
„Zvyšování profesionality a zlepšování pracovních podmínek pedagogických pracovníků (zejména ohodnotit inovativní práci pedagogických pracovníků a vytvořit účinný systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků směřující k podpoře inovací ve vzdělávání.)“.. a doplňuji, tím i přímé pozitivní působení na žáky a studenty .

Svoji činnost vykonáváme od roku 2016 a portál jsme spustili v roce 2019. Konstatujeme, že Česká republika má v oblasti vzdělávání nezrealizovanou strategii 2020 a propagovanou strategii 2030, a máme také vize Česko země pro budoucnost . MŠMT předložilo Strategii 2030+, která však nenahradila Národní plán vzdělávání. Její finální text je souhrnem „přání a vizí“ bez konkrétních strategických kroků. Národní plán vzdělávání byl v době nouzového stavu a specifických opatření v době virové, vyškrtnut ze školského zákona.

Vysoké školy mají také svoji vlastní strategii. Proč? Proč vysoké školy mají vlastní vzdělávací strategii? Máme v našem vzdělávacím systému mnoho strategií, ale žádný hlavní národní vzdělávací plán.
Plány se vždy zhmotní jen konkrétními činy. Kam tedy jdeme? Kdo jsme? Čím budeme, pokud půjdeme nebo spíš budeme dál klopýtat po tom „hrachovu strejcovišti“?

Aktuálně vzniklo Memorandum o spolupráci pedagogických škol, https://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/fakulty-spousti-reformu-vzdelavani-ucitelu-cilem-je-zlep

Jaká je nyní úloha ministra školství?