Učitelé mají dlouholetou odbornou přípravu, získávají zkušenosti a v případě potřeby si sami svoje poznatky doplňují. Je třeba jim však umožnit, aby v rámci přípravy měli více praktických zkušeností a aby mohli více být součástí aktuálního vývoje společnosti. Učitelé musí mít prostor nejenom vnímat realitu pracovního trhu na který svoje žáky připravuji, ale i možnost tomu výuku pružně přizpůsobovat. Do výuky pak přirozeně přenesou to s čím se žáci setkávají za dveřmi své školy. Dobrý učitel zná svoje žáky, rozumí jejich osobnosti a přináší jim směr, který je navede na jejich vzdělávací cestu. Ve vzdělávání by nemělo jít o to, dát všem stejně…spíše dát všem takovou míru možností, aby mohl jeden každý člověk vyrůst v co největší a nejkošatější strom moudrosti a dovedností, dle svého potenciálu a vrozených talentů.
Ze základní školy, pak budou lidé odcházet se znalostí svých talentů, dovedností, schopností a předpokladů a mít před sebou tu svoji vzdělávací cestu.
Ze střední školy pak budou lidé odcházet se znalostí fungování společnosti, základních zákonitostí ekonomiky a finančního trhu a právního prostředí, emocí a sebeuvědomění. Je to snad podobné tomu, jako když dříve znali zemědělci svoji půdu a lovci svoje loviště. Svět se změnil, máme mnoho možností a technologií, a tak se nabízí jiná místa k obživě. Škola a učitelé v ní připravují lidi, aby si v těchto moderních lovištích uměli obstarat potravu a vybudovat příbytky. Teorie je nezbytná, avšak měla by být předávaná ke konkrétnímu užitku v životě za dveřmi školy. Znalost přírodních věd, fyzikálních zákonů, matematických funkcí i základů astronomie pak umožní neztratit se v lese a ani v životě. Logické uvažování přinese i schopnost využívat technologie a umožní pohybovat se v informacích a dovednostech. Kritické myšlení umožní zvládat i krizové situace.
Možná, proto může být cestou změny i zrušení předepsaného dělení výuky na předměty? Není přece nic důležitějšího než se naučit pochopit svět doma a svět za okny, svět pracovní a svět zábavy, neztratit se v médiích a najít sám sebe.
Učitel musí nyní pravidelně denně zapisovat povinnosti a odučené poznatky. Je to výčet předaného, není to ale to, co si žáci skutečně z hodiny odnesou. Z pohledu využitelnosti v dospělém životě je daleko důležitější přímá reakce, postoje a umění předávání poznatků a nadšená osobnost učitele. Poznávání a učení se novému pak přirozeně naváže na radost ze zkoumání neobjeveného a přináší radost z poznání. Výčet odučené „látky“ není vypovídající, jde o formu výkladu a uvědomění si souvislostí s přesahem. Učitel je tvůrcem a jeho přístup buď vzbudí zájem a nadšení a nebo jen odkrojí necelou hodinu ze života svého i svých žáků bez radosti z poznání.
Jeví se také, že podstata potřebných znalostí a dovedností ve vztahu k budoucímu „dospělém člověku“, nespočívá v rozsahu stále většího množství zvládnuté různorodé látky, ale spíše ve schopnosti a dovednosti využít vyhodnocení poznatků na základě kritického myšlení a případné chybějící potřebné informace si umět aktivně doplnit, protože je pro svoje cíle potřebujeme.
Vzdělání má umožnit růst a je více než jisté, že nejsme všichni stejní.
Poznatky, informace, knihy, zdroje, databáze.
Tvoření, zkoumání, testování, podporování.
Pochopení svých talentů a uvědomění si možností růstu a svého potenciálu.
Dovednosti, znalosti, umění, kreativita.
Výběr profesní cesty a uplatnění, radost i úspěšné tvoření.